Po pěti letech v tričku s nápisem Instructor Wim Hof Method hodnotím a přemýšlím
Když jsem se na konci roku 2018 certifikovala jako lektorka Wim Hof Method, byla jsem především překvapená a vděčná, že se mi to povedlo. Já, kdysi takový zimomřivý člověk, teď budu učit lidi, jak se spřátelit se zimou. Zajímavé… V hlavě jsem ale měla otazník – budou se vlastně lidé chtít tuto metodu učit? V roce 2018 totiž v České republice nežil žádný lektor metody Wima Hofa, takže jsem vstupovala na neprobádané území. Povědomí o metodě bylo minimální, zdroje v češtině téměř neexistovaly, většina lidí neměla ani tušení, kdo Wim Hof je a co dělá. Vypsala jsem tedy termín prvního kurzu a čekala…
K mému překvapení se účastníci našli poměrně rychle a já jsem poprvé po kurzu zažila ten opojný pocit hrdosti, že to všichni zvládli. Cítila jsem naplnění ze skvěle stráveného dne, obdiv ke všem, kteří si na kurz troufli, a kondenzovanou radost z toho, že dělám něco, co mi dává smysl. Wim měl pravdu, dá se to naučit za den!
Jednodenní kurz jsem pak organizovala každý měsíc, až jsem si koncem roku 2019 řekla, že vypíšu i první víkendovku. Jedním z mých dvou hlavních tehdejších cílů bylo brát lidi do ticha, do přírody, ideálně do hor a dát jim prostor koupat se v přírodních ledových vodách. Po roce učení jsem se cítila připravená a Pec pod Sněžkou se zdála být pro víkendový kurz ideální. Navíc v době, kdy jsem kurz organizovala, byla prázdná, tichá, zasněžená a ledová… Najednou jsem měla pro učení místo šesti hodin k dispozici celý víkend – desítky hodin na trénink dýchání a otužování, na práci s myslí, na odbourávání zažitých představ o tom, kde jsou naše hranice a čeho naše mysl je či není schopná. A stejně jako když jsem se poprvé ocitla v roli účastnice podobného kurzu, i v roli instruktorky jsem byla překvapená; všechna cvičení, jakkoli obtížná se zpočátku jevila, lidé zvládli a po nervozitě a strachu přišel pocit uvolnění, vyrovnanosti a hrdosti, euforie a překvapení, kam až se dá s lehkostí a trochou odvahy zajít.
Hned po prvním víkendovém kurzu jsem věděla, že tento koncept bude mou učitelskou srdcovkou, a od té doby se do Pece vracím vždy na začátku jara a v polovině zimy. Během pěti let jsem vedla asi 25 dvou- až šestidenních kurzů v České republice, Polsku, USA, Španělsku a na Slovensku. Kurzy se vždy konaly v přírodě, v horách, u přírodních vodních zdrojů, kde je možné vypnout a odpoutat se od věcí, které se nám běžně honí hlavou, vždy s asistentem nebo ve skupině deseti až dvaceti instruktorů z celého světa, občas i za přítomnosti Wima.
Učím metodu Wima Hofa, protože mi dává smysl. Aplikuji ji na sebe již sedm let a pozoruji její účinky na své rodině a přátelích a na tisících lidí, které jsem za posledních pět let kurzy provedla. Nejcennější jsou v mých očích její dlouhodobé dopady, výhody, které může přinést s pomocí dechu, ledové vody a správného nastavení mysli. Obdivuji však i její okamžité přínosy, zejména pozorovatelný reset, který se objevuje na tvářích lidí již po dvou minutách v ledové vodě; obrovské napětí nahradí uvolnění, spokojenost a klid, který v sobě mnozí účastníci dle vlastních slov již dlouho necítili. Metoda, kterou Wim vytvořil, není spásou ani zázrakem, ale je to skvělý nástroj, který lze velmi snadno začlenit do života a který může jeho kvalitu posunout na novou úroveň, ať už duševní, nebo fyzickou.
Na skupinových kurzech mě baví mimo jiné to, že okamžitě rozbijí bublinu, ve které člověk žije… Téměř vždy se na nich sejde široká škála lidí s různými přístupy k životu, práci, rodině, jídlu, zkrátka lidí, které by v reálném životě nebylo tak snadné najít v jedné místnosti. Jakkoli jsou rozdílní, jedno mají společné: chtějí se posouvat, pracovat na sobě a zjistit, co všechno je možné a zda WHM potenciálně patří k nástrojům zdravého životního stylu, který si budují nebo budovat chtějí. A já v přítomnosti takových lidí opravdu ráda trávím čas.
Dech a chlad navíc spojují… I já jsem se díky těmto dvěma aktivitám organicky ocitla v krásné základně lidí, se kterými se již léta noříme do ledové vody, vedeme kurzy, dýcháme nebo se prostě jen inspirujeme, posouváme a podporujeme. Sílu takové komunity jsem pocítila hned na svém prvním kurzu, který vedl Wim v polské Przesiece v roce 2016. Tehdy jsem to přičítala jemu a jeho charismatu, ale když jsem se pak jako účastnice nebo instruktorka ocitla na řadě dalších kurzů, kde Wim nebyl, uvědomila jsem si, že to tak není. Není to (jen) Wim, co lidi spojuje, je to kvalita prožitku – překonávání, podpora a sdílení, uvolnění v dechu, volně plynoucí emoce, odhozené masky, které většina lidí nosí na obličeji téměř 24 hodin denně, a čistá hlava. To vše je na kurzech WHM mnohem důležitější, než jak se kdo jmenuje, jaké je jeho povolání, kolik vydělává nebo odkud je…
Druhým hlavním cílem v mých začátcích bylo přilákat k metodě více žen. Na prvních kurzech, kterých jsem se v letech 2016 a 2017 zúčastnila, bylo asi 90 % mužů. Dokonce i instruktoři byli v té době téměř výhradně muži. Dnes je to jinak a na mnoha kurzech jsou počty vyrovnané. Pokud totiž žena zachází s chladem a dechem vědomě a v souladu s cyklem, může pro ni být WHM velmi přínosná.
Učím tuto metodu, protože mě naplňuje, baví, posiluje, dává mi smysl, posouvá mě jako praktikantku i jako instruktorku a po léta mi vytváří úžasnou komunitu lidí, na které bych jinak nenarazila. Otevřela mi dveře k potenciálu lidského těla a mysli a dává mi možnost pozorovat, jak rychle se lidé mohou v této oblasti posouvat, do jakých stavů vědomí se mohou dostat, aniž by na to potřebovali jakékoliv externí látky. Po pěti letech si dávám od učení malou pauzu – čeká mě porod a mateřství a věřím, že to bude nový posun, nový smysl, nové otazníky a nová překvapení. Ale už teď se těším, až si příště zase obléknu instruktorské tričko, ať už na jednodenním kurzu, nebo o víkendu na horách. Jak mi Wim jednou před sedmi lety řekl, šíření metody je jeho životním posláním. Jestli to bude životní poslání i pro mě, nevím, ale ráda naskočím na jeho misionářský ledoborec přinejmenším na tak dlouho, dokud mi šíření toho, co vytvořil, bude dávat smysl.