Dech

S nádechem se rodíme a s výdechem umíráme. Mezi těmi dvěma body v čase se denně nadechneme průměrně 20 000krát. Málokdo však dechu věnuje pozornost. Soustředíme se na jídlo, pohyb, práci, odpočinek a přitom žádnou z těchto činností nedokážeme dělat bez toho, abychom dýchali.
Dýchací cvičení podle Wima Hofa se na první pohled podobají klasické hyperventilaci, nadměrnému a rychlému dýchání, která je však neprospěšná, a dokonce škodlivá. Wim ale svá dechová cvičení popisuje jako kontrolovanou hyperventilaci – hluboké nadměrné dýchání, které po ukončení cvičení vede k pomalejšímu a klidnějšímu dechu. Pokud se dechová cvičení provádějí správně, hormonální systém uvolňuje do krve adrenalin, noradrenalin a kortizol, jejichž hladiny po dechových cvičeních klesají níže, než byly před cvičením. Díky tomu se člověk cítí klidněji a vyrovnaněji a má tzv. prázdnou hlavu.
Během dechového cvičení dochází k rozkolísání hladin kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2). O2 stoupá, zatímco CO2, klesá, následkem čehož se pH krve jemně posouvá do zásaditých hodnot (z hodnoty 7,4 maximálně na 7,7). Jedním z následků tohoto malého vychýlení je zvýšení prahu bolesti a vytvoření vnitřního prostředí, které neprospívá infekcím. WHM dýchání proto oceňují kromě jiných lidé s chronickými bolestmi a záněty.
Jedním ze základních cílů WHM je zvýšení vitality, energie a síly. Výsledkem WHM dýchání je i produkce energie – molekul ATP (adenosintrifosfátu). Kyslík putující do buněk se v buněčných mitochondriích následkem několika procesů a spojením s glukózou přeměňuje právě na tuto molekulu a člověk díky tomu dokáže vyprodukovat více energie než za běžných okolností.
Díky dechovým cvičením se navíc ukotvíme v přítomnosti, doslova si vydechneme, zastavíme se, přenastavíme mysl, emoce, resetujeme kardiovaskulární, lymfatický a hormonální systém a zklidníme se. Mnozí zažívají při dechových cvičeních i spirituální či psychedelické zážitky. Dech je zkrátka součástí celé naší bytosti, zasahuje tělo i mysl, pohlcuje celého člověka.