Po absolvování základního kurzu Wim Hof Method se někdy člověk po pár dnech ocitne ztracený v domácí praxi. Jak často dýchat/otužovat? V jaké intenzitě? Co když jsem nemocný? Mám pokračovat, nebo si dát pauzu? Zde je několik protokolů pro nejběžnější scénáře, v nichž metodu praktikujeme. Rady jsou však určené JEN pro absolventy Wim Hof Method kurzů s certifikovaným lektorem. Předpokládá se totiž, že již vědí, jak metodu (ne)praktikovat a poznají možná rizika.
Jsem zdravý
Za předpokladu, že nám v cestě nestojí žádná chronická ani akutní diagnóza, cítíme se dobře a jsme při síle, můžeme Wim Hof Method praktikovat následovně:
Chci extra výzvu
Pokud se metodě věnujeme pravidelně, občas máme chuť dopřát si extra dávku diskomfortu nebo zajímavou výzvu. Nemělo by to být často, ale příležitostně, když se cítíme opravdu skvěle a silní. Můžeme vyzkoušet třeba následující protokoly (vhodné jen pro ty, kteří se již všem pilířům WHM věnují pravidelně alespoň několik týdnů/měsíců):
Není mi nejlépe
Přijdou dny, kdy se z nějakého důvodu budeme cítit slabí nebo vyčerpaní. Nemusí jít o nemoc, jen o běžnou únavu, možná následek přesílení z nějaké náročné fyzické nebo mentální činnosti. Tehdy je dobré upravit svou běžnou praxi a buď na pár dní práci s chladem vynechat, nebo v praxi trochu zvolnit:
Jsem akutně nemocný (Můj zdravotní stav je akutní)
Když přijde běžné nachlazení nebo vážnější onemocnění, je vhodné chlad na čas vypustit nebo jej zjemnit. Jelikož dýchací cvičení WHM mají protizánětlivé účinky, je vhodné jejich dávku naopak zvýšit. Vážnější stavy je ve vztahu s chladovou praxí vhodné skonzultovat i s lékařem.
Trpím na autoimunitní onemocnění
Ať už jde o méně vážná nebo závažná autoimunitní onemocnění (nebo jiná chronická onemocnění, která vyplývají z chronického zánětu), pokud to lékař dovoluje, metodě se v tomto případě můžeme věnovat každý den, a to všem třem pilířům po dobu několika měsíců. Celá, dobře nastavená praxe, ale nemusí zabrat více než 25 minut:
Potřebuji pokročilý kurz, když se chci posunout?
Pokročilý jednodenní kurz nebo jakýkoli víkendový kurz může pomoci v posunutí chladových i dechových schopností, ale není k posunu nutný. Na víkendových kurzech se věnujeme více verzím WHM dýchání a různým způsobům otužování a pro mnohé proto kurz funguje jako restart praxe nebo jako okno do toho, co dokáže jeho/její vlastní tělo. Pro kvalitní praxi a posun ale tyto kurzy není nutné absolvovat. Posouvat se lze i doma, samostatně, za pomoci pravidelné a konzistentní praxe s dobře nastavenými prioritami.
Jak na chladový progres
1) Zahřívání: Čím trénovanější je tělo, tím rychleji po otužování se zahřeje. Pokud rychlejší zahřívání nepřichází, doba strávená ve vodě by se neměla prodlužovat, naopak se může mírně zkrátit.
2) Adaptace: Když se tělo naučí zahřívat rychleji než při úvodních ponorech, můžeme pracovat na rychlosti adaptace – například zkusit 2–3násobné velmi krátké ponory (pár sekund) do ledové vody – tělo nutí rychle se adaptovat na chlad ve vodě i na teplotu na vzduchu a zkrátí dobu běžné adaptace.
3) Pohyb: při plavání ztrácíme více tělesného tepla než při statickém ponoru. 2 statické minuty ve vodě můžeme příležitostně vyměnit za 2 minuty plavání.
4) Doba strávená v chladu: pokud existuje adekvátní důvod, můžeme každý týden přidat k době svého ponoru 30 sekund – 1 minutu. Vždy bychom měli přidávat, jen pokud se tělo dokázalo po předchozím otužování zahřát relativně snadno a rychle.
Jak na dechový progres
1) Počet cyklů: Když tělo vnímá základní dýchání 3 cyklů pořád velmi intenzivně, není vhodné přidávat ani další cykly ani zrychlovat. Teprve když si tělo praxí zvykne na nízké hladiny CO2, můžeme příležitostně přidat další cykly nebo zrychlit.
2) Přirozená mechanika: posun v dechu by měl souviset i s přirozenější mechanikou, menším vyžadovaným soustředěním a podvědomým počítáním dechů. Počet cyklů je vhodné přidávat až poté, co dosáhneme zlepšení v mechanice, až když jsou hluboké a rychlé břišní nádechy uvolněné a přirozené.
3) Intenzita: když tělo nereaguje na nízké hladiny CO2 příliš intenzivně (brnění v prstech je jemné, ne nepříjemné), můžeme zrychlit a přidat více cyklů. S každým dalším cyklem se bude doba zádrže dechu přirozeně prodlužovat.
Progres v nastavení mysli a koncentraci
1) Mentální stav při vstupu do vody: stav, v jakém vcházím do vody, je důležitější než to, kolik času v ní strávím. Součástí posunu v oblasti nastavení mysli je právě tento stav – vstup do ledové vody v absolutním klidu, s pomalým dechem a tepem, beze strachu a paniky.
2) Vizualizace: práce s mindsetem při chladových cvičeních zahrnuje také vizualizace tepelného zdroje vycházejícího z jádra těla a přesun tepla do nejvychlazenějších částí těla ještě během pobytu ve vodě – trénink přímo ve vodě nebo během zahřívací fáze po otužování. Pomáhají zavřené oči. 3) Prodloužení doby otužování: občasný dlouhý, několikaminutový ponor (4–8–10 minut) s následným dlouhým zahříváním není jen o fyzických, ale často více o mentálních schopnostech. Jak říká Wim: „Mind over matter“, mysl je silnější než tělo. Pokud si dobu ve vodě chci prodloužit, musím zapracovat i na mentální stránce toho, jak to zvládnu, ne jen na svém fyzičnu.